Vítr z Vysočiny uděluje *
(Ne)čajovnice uděluje *
česká dýmka
Čajovnu Duhovku můžete snadno přehlédnout, i když kolem ní každý den chodíte. Nachází se prakticky přímo na zastávce Letenské náměstí, naproti Bille v úzkém vchodu s vertikálním nápisem Čajovna, který poněkud splývá s okolními nápisy a vchody. Za to po objevení vám příjde, že jste našli něco, co jste celou dobu měli na dosah ruky, ale poněkud vám to unikalo.
Než se dostanete do samotné čajovny musíte se proplést chodbou a dvorkem, pak už jste ale naštěstí na místě určení a výhodou je, že tu hluk z hlavní silnice M.Horákové již není slyšet.
Ač nerada, musím přiznat, že tato čajovna pro mě byla docela zklamáním.
Interiér, tak jak je současně řešený mě opravdu nijak nezaujal. Místnost, ve které jsme seděli nebylo ani zrovna čisto ani útulno, ocenili jsme pouze dostatek soukromí, protože nebylo zrovna narváno, takže jsme v málé místnůstce s pódijkem seděli sami. Ostatní místnosti poskytují sice nejen sezení na zemi, ale i v křesílkách nebo na pohovkách, ale řekla bych, že co do útulnosti také nic moc, navíc jsem tu i postrádala nějaký sjednocující prvek a vůbec celkovou atmosféru.
Ani nabídka nás nijak nezaujala. Opravdu základní čaje tu sice naleznete, ale nejste-li milovníkem nečajů z různých koutů světa (a ani těch zde nenaleznete nějak hodně), či například ovocem ochucených pu-erhů, tak asi nebudete příliš nadšení. Na druhou stranu, najíst se tu dá celkem dobře. My jsme sice zůstali jen u chalvy, ale nabízejí tu i kuskus, bagety, panini či zeleninové saláty, i když s poněkud vyššími cenami než je úplně běžné.
Mírně konsternovaní jsme byli i po té, co nám donesli českou vodní dýmku, kterou jsme doteď nikde neviděli a která nás velmi zklamala nejen svým netypickým až futuristickým zjevem, ale ani chuť nebyla nic moc, takže asi zůstaneme pro příště u klasiky z východu.
Abych ale nebyla jen kritická, tak bych ráda pochválila instalované obrazy, jedno v celku pěkné, pohodlně vypadající pódijko v přední místnosti a ochotnou a milou obsluhu.
(Ne)čajovnice